Nezničitelné plasty
Štve tě, že běžné plasty toho moc nevydrží a jejich oprava vteřinovým lepidlem je jen krátkodobým řešením? Pak tě nový objev určitě potěší.
Dnes se ročně se vyrobí asi 160 milionů tun cukru. Ale až do 18. století byl cukr luxusním zbožím dováženým z kolonií. Jak se tedy dnešní cukr vyrábí?
První zmínka o vaření a zpracování sladké šťávy pochází z Indie z 5. století našeho letopočtu. Cukrová šťáva se nechávala krystalizovat v kuželových nádobách a mohly tak vznikat homole cukru. Cukr byl však velmi drahý, proto se sladilo spíše medem.
S rozvojem společnosti bylo zapotřebí více cukru, postupně vznikaly cukrovary. V České republice se první cukrovar otevřel v roce 1787 v klášteře na Zbraslavi. Cukr zde byl zpočátku odléván do homolí. Tak, jak ho známe dnes, se začal vyrábět až v polovině 19. století.
Cukr, chemicky sacharóza (disacharid složený z glukózy a fruktózy), je přírodní sladilo, které se vyrábí v cukrovarech z cukrové řepy či třtiny. Cukrová řepa se sklidí a převeze do cukrovaru, kde je očištěna. Vypraná řepa je nařezána na úzké proužky, tzv. řepné řízky. Řepné řízky jsou transportovány do tzv. difuzéru, kde probíhá louhování za vzniku tzv. difúzní šťávy. Řízky jsou použity jako krmení pro dobytek a vzniklá difúzní šťáva je dále čištěna. Čištění probíhá ve dvou krocích: čeření hyroxidem vápenatým (vznik nerozpustných solí, které jsou odfiltrovány) a saturování oxidem uhličitým (odstranění přebytečných vápenatých iontů). Výsledkem je tzv. lehká difúzní šťáva. Ta je dále zahuštěna za vzniku tzv. těžké šťávy, která je konečně krystalizována. Vzniklé krystalky surového cukru je potřeba oddělit od méně kvalitního zadního cukru a odpadní melasy. Surový cukr je poté ještě čištěn, filtrován a odbarven, za vzniku tzv. bílé cukroviny. Bílá cukrovina se zpracovává do podoby, jak ji známe z obchodů – cukr v kostkách, hrubší a jemnější krystal, drcená krupice či mletá moučka. Tak kterou formu cukru si dáte do čaje?
Zdroje: