Sladký nepořádek

Roku 1878 se chemikovi Constantinu Fahlbergovi povedl opravdu husarský kousek. Úplnou náhodou totiž objevil umělou náhražku cukru, sacharin, který se tak stal nejstarším umělým sladidlem.

16. 6. 2015 Víte, že...

Falhlberg, mladý přistěhovalec z Ruska, tehdy dostal za úkol analyzovat některé látky z oblasti konzervačních látek. Když se večer mladý chemik pustil do večeře, zjistil, že mu na prstech ulpělo něco sladkého. Pochopil, že šlo o jednu z chemikálií, se kterými pracoval v laboratoři a provedl věc, která je správným chemikům zapovězena. Látky, s nimiž toho dne pracoval, ochutnával, dokud nezjistil, která mu poskytla sladké sousto. Tato látka byla tak nesmírně sladká, že ji Fahlberg nazval podle latinského saccharum (= cukr) sacharinem.

Na světě se tak objevilo první nekalorické sladidlo, 300 – 500 krát sladší než cukr, které se brzy vyrábělo ve formě malých tablet. Až do vypuknutí světové války však nebyl o toto umělé sladidlo zájem - lidé neviděli důvod, proč by si měli sladit jídlo chemikáliemi. Zlom však nastal v době, kdy bylo potřeba zásobovat Pershingovy americké vojáky v Evropě. Zatímco jeden lodní náklad sacharinu pokryl spotřebu cukru všech amerických vojáků, lodí naložených cukrem by muselo přeplout Atlantik několik stovek. Od té doby se sacharin hojně rozšířil, někteří ale dodnes pochybují o jeho zdravotní nezávadnosti.

Toto umělé sladidlo se může pochlubit i tím, že o něm vyšel román. V 19. století byl totiž sacharin díky nízké ceně jako nedostatkové zboží pašován obyvateli horských oblastí česko – německého pohraničí. Tuto skutečnost si vzal na paškál spisovatel Franta Sauer ve své knize Pašeráci. Jak vidíš, i nepořádek může vydělat miliony…

Zdroje: