Praprakoupel

Naše Země je považována za nejhostinnější místo nám známého vesmíru. Avšak i ona si prošla obdobím dospívání a mladického vzdoru, doprovázeným značně nevlídnými podmínkami.

5. 1. 2016 Víte, že...

Země jako modrá planeta existuje už asi 4,4 miliardy let, podle jiných teorií ale mohla být původně taky oražovo-hnědá. Ať tak či tak, již v této době pokrýval značnou část zemského povrchu oceán hluboký asi 1,5 km. Z něho se občas nad hladinu vynořily vulkány, které zlověstně dýmaly. Kdyby ses chtěl v tehdejším oceánu vykoupat, narazil bys nejspíš na nejednu potíž. Tedy pojďme se podívat na to, jak se praoceány lišily od těch dnešních.

Vzhledem k tomu, že dno bylo ještě aktivní a voda tak zřejmě vřela (nebo alespoň někde), byl oceán mnohem teplejší než dnes. Díky tomu, že voda byla mnohem teplejší, rozpustilo se v ní více minerálů. Soli bylo pravděpodobně v oceánech nejvýše dvakrát tolik, co dnes. Tehdejší vody také obsahovaly více hořčíku, vápníku a železnatých iontů. Právě díky rozpuštěným železnatým iontům mohly být oceány zabarveny spíše do zelena až tyrkysova. Také je mohl obarvovat mangan přítomný v různých oxidačních stupních. Dalším rozdílem bylo pH vody - tehdejší atmosféra byla plná oxidu uhličitého, nasycený roztok tohoto plynu první oceány výrazně okyseloval. Jak vidno, koupel v nich by se ti nejspíš příliš nezamlouvala.

Slunce v této době dodávalo mnohem méně tepla než dnes. Nejprve to nevadilo, povrch byl rozžhavený a oceány se vyvařovaly. Když ale povrch pod oceánem zchladl, hrozilo, že by Země mohla zmrznout. To, že se tak nestalo, přikládají vědci skleníkovým plynům – oxidu uhličitému a methanu, kterými byla tehdejší atmosféra prosycena. Právě těm se zřejmě podařilo udržet obří skleníkový efekt. Jak vidíš, Země nebyla vždy zrovna hostinným místem.

Zdroje: