Odkud se vzal střelný prach?

Za kořeny veškeré zábavní pyrotechniky bychom jistě zavítali do Číny. Nicméně původ střelného prachu není až tak jednoznačný, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jak se tedy dostal do Evropy a kdo stojí za sestrojením vojenského děla?

29. 1. 2013 Víte, že...

Obecně se předpokládá, že do Evropy se dostal střelný prach nejspíš z Číny. Samotní Evropané mají hned několik verzí objevu střelného prachu. Podle první z nich ho přejali od Arabů na Pyrenejském poloostrově, v Damašku byl střelný prach v té době označován jako "čínská sůl". Jiná, mnohem méně uvěřitelná verze uvádí, že střelný prach objevil jistý alchymista, kterému často přisuzují jméno Bertran. K objevu prý došlo náhodou, když při pokusu vyrobit zlato nebo elixír mudrců došlo v jeho laboratoři k mohutné explozi. Možné je také to, že se střelnými zbraněmi se Evropané seznámili nejen prostřednictvím muslimů, ale i Mongolů. Ti používali primitivních palných zbraní už v bitvě na řece Sajo v Uhrách v roce 1241. Střelný prach byl používán také při neúspěšných mongolských pokusech o invazi do Japonska, které překazil "boží vítr" (kamikadze). Ve větší míře byl už určitě použit ve Stoleté válce, například Angličany v bitvě u Kresčaku, kde padl otec Karla IV, Jan Lucemburský.

Původní způsob využití střelného prachu spočíval jak ve vrhání těžkých kovových koulí, tak i ve střílení šípů z bambusových trubic, což se v Evropě nesetkalo s úspěchem.

První evropská děla byla pokládána za cosi výjimečného či dokonce ďábelského a dostávala často i jména, určitě znáš například Tlustou Bertu, což bylo jedno z největších německých děl za 1. světové války, které dostalo jméno po majitelce Kruppova závodu, kde vzniklo, Bertě Krupp von Bohlen und Halbach. Na obrázku uvidíš, jak obávaná zbraň vypadala. No popravdě dámy, potěšilo by vás, kdyby po vás někdo pojmenoval dělo?

Zdroje: