Není čočka, jako čočka

Lahodná luštěnina čočka a kontaktní čočka mají společný pouze tvar. Věděli jste, že první skleněné kontaktní čočky se vyráběly již koncem 19. století? Kontaktní čočky, jak je známe dnes, vynalezl špičkový český vědec Otto Wichterle.

26. 8. 2014 Víte, že...

První skleněné kontaktní čočky se vyráběly již v roce 1887, ale byly velmi nepohodlné. Vědci se snažili vyrobit co nejpřesnější odlitek rohovky nebo upravit čočku broušením, ale ani to nebylo moc platné. Velký pokrok byl zaznamenán s vynálezem plexiskla v roce 1933 a čočky se tak velmi odlehčily. Zásadní průlom ve vývoji kontaktních čoček způsobil český vědec, profesor Otto Wichterle (1913-1998), který vynalezl měkké gelové kontaktní čočky. Pro výrobu měkkých kontaktních čoček využil hydrogelů, jejichž studiu věnoval část své kariéry organického chemika.

Otto Wichterle studoval na VŠCHT trojrozměrné hydrofilní polymery, jako nejlepší materiál pro výrobu kontaktních čoček se zdál HEMA gel (poly-hydroxyethyl-methakrylátový gel). Tento materiál byl průhledný, byl schopen pohltit až 40 % vody a měl velmi dobré mechanické vlastnosti. Problémem však bylo jeho zpracování – při odlévání v zavíracích fomách se čočky trhaly. Wichterle se ale nevzdal a ve své domácí laboratoři vymyslel odlévání gelu v rotujících otevřených formách, které bylo levné a účinné a kontaktní čočky se tak mohly rozšířit do celého světa.

První tvrdé kontaktní čočky (RGP, PMMA), které byly určeny pro dlouhodobé nošení, později nahradily měkké gelové čočky. Měkké čočky jsou pohodlnější, levnější, snadno se aplikují a dobře propouštějí kyslík. Jejich životnost je však kratší, musejí se častěji měnit, protože se na nich tvoří lipidové, bílkovinné a další usazeniny ze slzného filmu. Nesprávným výběrem čočky, nedodržováním režimu nošení (přenášením) a zanedbáváním péče mohou nastat komplikace, zejména zánět spojivek či neovaskularizace rohovky.

V dnešní době jsou kontaktní čočky velice rozšířené, jsou nepostradatelnou pomůckou velké části lidské populace.

Zdroje: