Nezničitelné plasty
Štve tě, že běžné plasty toho moc nevydrží a jejich oprava vteřinovým lepidlem je jen krátkodobým řešením? Pak tě nový objev určitě potěší.
Dusík běžně vdechujeme a vydechujeme jako většinovou součást vzduchu. Pro potápěče však může znamenat smrtelné nebezpečí.
Tentokrát bude řeč o dekompresní chorobě, takzvané potápěčské nemoci. Tato porucha vzniká u lidí, kteří jsou delší dobu vystaveni snížení okolního tlaku. První zdokumentovaný případ dekompresní nemoci byl hlášen v roce 1841. Důlní inženýr pozoroval výskyt bolestí a křečí u horníků vystavených tlaku vzduchu v šachtě, ze které se odčerpávala voda. Na tuto nemoc zemřel i ponorkový průkopník Julius Hermann Kroehl během experimentálního ponoru s ponorkou Sub Marine Explorer v roce 1867. Od té doby se potápění stalo módním hitem, a proto případů přibývá.
Zkusíme ti vysvětlit, co se v těle postižených přihodí. Všechny potíže jsou spojeny s dusíkem, který se za normálních okolností rozpouští v tělních tekutinách a tkáních. Při sníženém tlaku se uvolňuje ve formě bublinek. Bublinky dusíku v cévách mohou být pro potápěče osudné. Pokud je dusík vylučován příliš rychle, v těle vytvořené bublinky způsobují příznaky hloubkové nemoci. Od svědění a vyrážky až k bolestem kloubů, které jsou známy jako nemoc z dekomprese, může dojít až k selhání smyslových vjemů, ochrnutí a smrti. Problémy s rozpouštěním dusíku v krvi potápěče se řeší jeho nahrazením mnohem méně rozpustným heliem.
Směs plynů do dýchacích přístrojů se připravuje podle hloubky, ve které budou potápěči pracovat. Podle složení směsi lze tedy obráceně vypočítat, pro jakou hloubku byla určena, a to z koncentrace kyslíku, jež má zajistit fyziologický parciální tlak kyslíku v plících. Při potápění je tedy nutné dodržovat stanovená pravidla a nepotápět se příliš hluboko, dlouho nebo nestoupat na hladinu moc rychle. Není radno riskovat!
Zdroje:
Obr. 1: Dekompresní komora