Hoření

Hoření, které máme běžně na mysli, je prudká fyzikálně-chemická reakce. Však to sámi jistě znáte. Látka zahřátá na určitou teplotu, která je pro každou látku charakteristická, se slučuje s kyslíkem. Proto i hoření patří do reakcí zvaných oxidace. Zároveň dochází k vývoji tepla a světla, které vidíme a cítíme jako oheň. Asi není pro nikoho novinkou, že vznikají také zplodiny hoření, což je původní látka změněná touto reakcí.

26. 11. 2013 Chemie jasně

Hoření ale obecně není jen slučování hořlavé látky s kyslíkem, ale i s dalšími reaktivními plyny. Například sodík může hořet v kyslíku, ale stejně krásně i třeba v chloru.

Druhy hoření

Dokonalé hoření - hoření, při kterém nevznikají zplodiny schopné dalšího hoření a zpravidla vzniká pouze oxid uhličitý a vodní páry.

Nedokonalé hoření - hoření, při kterém vznikají zplodiny schopné dalšího hoření, které jsou často výbušné a toxické (oxid uhelnatý, kyanovodík, atd.).

Hořlaviny

Jsou to látky, které se dají snadno zapálit, reagují tedy prudce a snadno s kyslíkem za vzniku plamene. Hořlaviny dělíme na 4 třídy podle toho, jak lehko vzplanou. Tyto látky jsou tedy nebezpečné, a proto se označují výstražným symbolem.

Bez popisku

Obr. 1: Symbol označující hořlavou látku (platný od roku 2008)

Bez popisku

Obr. 2: Symbol označující hořlavou látku (používaný dříve)

Pokud se nacházíte v blízkosti nějaké hořlaviny, pak nesmíte pracovat s otevřeným ohněm – nesmíte si tedy ani zapálit svíčku, ani (a to doufám, že vás ani nenapadne) cigaretu. A že jste se ještě nikdy s žádnou hořlavinou nesetkali? Omyl! Například všechny paliva jsou hořlaviny, tedy ropa, propan-butan, benzín…