Zázračný materiál 21. století
Nobelova cena se dá získat jen s pomocí lepící pásky, tužky a křemíkové destičky. Nevěříte?
Elektrolyt, elektroda, katoda, anoda, Faradayovy zákony, elektrický proud, oxidace, redukce... Slyšel jsi už někdy tyto pojmy a nejde Ti do hlavy, jak to spolu vše může souviset? Pokud si v tom jednou pro vždy chceš udělat jasno, tak je tento článek pro Tebe jako stvořený!
Elektrolýza je velmi důležitý a v praxi využívaný redoxní děj. Aby mohla probíhat, potřebujeme dvě elektrody, zdroj stejnosměrného elektrického napětí a elektrolyt. Obě elektrody (katoda a anoda) jsou připojeny ke zdroji stejnosměrného elektrického napětí (každá k jinému pólu - na obrázku označené pomocí + a -) a musí být zavedeny do elektrolytu. Při takovém uspořádání vznikne uvnitř elektrolytu mezi elektrodami elektrické pole, které vyvolá usměrněný pohyb iontů v roztoku.
Vodič elektrického proudu 1. třídy, tj. kov, např. železný plíšek, který je vodivě spojen s nekovovou vodivou částí obvodu (nejčastěji roztokem elektrolytu).
Vodič elektrického proudu 2. třídy, tj. látka, která při rozpouštění nebo tavení disociuje (štěpí se) na volně pohyblivé nabité částice (ionty). Elektrolyty jsou především kyseliny, zásady a soli, např. chlorid sodný NaCl. Kovové vodiče tedy vedou elektrický proud prostřednictvím elektronů a průchodem proudu se chemicky nemění, zatímco roztoky a taveniny elektrolytů vedou proud prostřednictvím iontů a průchodem proudu se naopak rozkládají na ionty, které podléhají chemickým změnám.
Elektroda, která je připojená ke kladnému pólu zdroje elektrického proudu, proto je nabitá kladně.
Elektroda, která je připojená k zápornému pólu zdroje elektrického proudu, proto je nabitá záporně.
Složena ze dvou chemických dějů – oxidace a redukce.
Obr. 1: Jednoduché schéma průbéhu elektrolýzy
Děj, při kterém se zvyšuje oxidační číslo částic obsažených v elektrolytu, to znamená, že částice odevzdává své přebytečné elektrony elektrodě. Elektrony mají záporný náboj, proto tento děj probíhá na anodě (kladná elektroda). Záporně nabité částice (anionty) tedy putují k anodě, kde se oxidují.
Děj opačný k oxidaci. Dochází tedy ke snižování oxidačního čísla částic v elektrolytu, to znamená, že částice přijímají elektrony. Redukce probíhá na katodě, která „má přebytek elektronů“ - je záporně nabita (od zdroje k ní putují elektrony – teče k ní elektrický proud). Kladně nabité částice (kationty) putují ke katodě, kde se redukují.
Příkladem elektrolýzy může být elektrolýza vodného roztoku chloridu sodného (NaCl), který disociuje dle rovnice:
NaCl ↔ Na+ + Cl‾
Působením stejnosměrného elektrického proudu vznikají primární produkty elektrolýzy podle následujících rovnic:
Cl‾ – 1 elektron → Cl0 (oxidace, anoda)
Na+ + 1 elektron → Na0 (redukce, katoda)
Na katodě pak vyloučené atomy sodíku reagují s molekulami vody za vzniku sekundárních produktů elektrolýzy
2Na + 2H2O → 2NaOH + H2.
Elektrolýza je tedy děj, při němž průchodem stejnosměrného elektrického proudu roztokem nebo taveninou elektrolytu dochází k látkovým změnám. Podstatou těchto změn je výměna elektronů mezi nabitými ionty v elektrolytu a elektrodami. Z iontů se tak oxidačně-redukčními reakcemi stanou elektricky neutrální atomy nebo skupiny atomů, které se vylučují na elektrodách.
Obr. 2: Galvanické pokovování - situace před a po elektrolýze
Michael Faraday studoval vedení elektrického proudu v elektrolytech a své výsledky formuloval ve dvou zákonech popisujících průběh elektrolýzy po kvantitativní stránce: